Co teda jíš? Tak trochu o změně a poznání

A co teda vlastně jíš?

Dostala jsem nedávno otázku.

Než odpovím, dovolím si takovou menší odbočku.

Tuto otázku slýchávám poměrně často, kdykoli, když přijde na to sdělit někomu, že to či ono jíst nebudu, protože obsažené potraviny, nebo jejich kombinaci zkrátka nejím. Taková otázka ale bývá téměř vždy podbarvena nějakým podtextem. Velmi často lze vycítit nedůvěru, skepsi, pochybnost, jestli jsem se náhodou už úplně nezbláznila.

Jindy lze vyčíst podtón otázky zcela jiný, od zdvořilého nezájmu či zájmu až po natěšenou zvědavost a přesně ta je původcem tohoto článku.

V podstatě jím zdravě a podle nutričních doporučení celý život a vím co bych měla a co ne. Jenomže.

V dobách ještě ne tak dávno minulých přicházelo z mého okolí obrovské nepochopení, doprovázené námitkami že to přeháním, zveličuju, pro jednou můžu zhřešit, často doprovázené pomyslným klepáním na hlavu.

Od blízkého okolí nulová podpora, výše zmíněné námitky a podkopávání snahy o změnu. Ba co hůř, já sama jsem si podřezávala větev, na které jsem si přála sedět. Mívala jsem zcela nepochopitelné záchvaty žravosti, tláskala páté přes deváté a nedokázala to zastavit. Tělo stále nemělo dost, pořád jsem měla pocit hladu a chuti na "něco". Občas i nějaký ten alkohol, pivko… A potřeba mít alespoň jednou za den něco sladkého, raději vícekrát. Nešlo mi rozum, proč se mi to děje.

Ve svém těle jsem se cítila stále hůř, ukazatel hmotnosti na osobní váze ukazoval postupně zvyšující čísla, únava byla na denním pořádku. K tomu hypotyreóza, hypertenze, cholesterol a to vše při dobrých stravovacích návycích.

Pak jsem najednou, zdánlivě bez příčiny zhubnula hezkých pár kilo, začala se cítit báječně, nicméně postupně začala znovu přibírat. A zlobila se na tu situaci….

Příčinou toho všeho bylo totální nepochopení sebe sama, obrovská neláska vůči sobě, hledání příčin vně, nikoli uvnitř sebe. Věřím, že dříve či později se více rozepíšu i na tato obsáhlá témata.

S rozvíjející duchovní stránkou mojí osobnosti postupně a po troškách přicházelo pochopení. Mě samotné, mých postojů a především toho, že za tím vším stojím jen já sama. Přicházely ke mně zdánlivě samy od sebe zajímavé a srozumitelné informace. Začala jsem více vnímat své tělo, jasně a zřetelně mi říkalo: tohle mi nedávej!!!

Jeho sdělení jsem mnohdy vnímala zcela jasně a pravdivě, jindy jako obtížně uchopitelná, rozporuplná, nesmyslná…

Uteklo ještě hodně vody, než jsem si vypracovala vlastní stravovací plán. Cítím se velmi dobře, neustálá únava je minulostí, váha se pomalu posouvá směrem dolů, bez redukční diety, jím hodně, dokonce i sladkosti. Jen je všechno moje jídlo úplně jinak, než jsme zvyklí.

Co teda vlastně jíš, vracím se k úvodní otázce.

Co nejčerstvější a co nejméně zpracované potraviny.

Zeleninu, ovoce, pohanku, rýži, quinou všech barev jáhly, semena, oříšky, zřídka maso, pokud možno z místních zdrojů. Nepohrdnu ani sem tam citrusy, miluju avokádo.

To by tak asi v základu bylo. Hodně záleží i na kombinaci potravin tak, aby byly co nejsnáze pro moje tělo stravitelné.

S láskou Vaše Nova